Zimní krajina s chalupami

Kaván František (1866–1941)

70 x 92 cm

olej na plátně

signováno vpravo dole Kaván

sbírka CFIG Arts ev. č. 6547

Informace o díle

Přiložen odborný posudek od PhDr. Michaela Zachaře. 

Z posudku: 

Jedná se o nesporný a krásný originál českého krajináře, Mařákova žáka, Františka Kavána (1866-1941), vyznačující se typickými znaky jeho vyzrálé malby – svižným štětcovým přednesem, vytříbeným koloritem a schopností věrohodně vyjádřit povahu a tvářnost krajiny v jejích atmosférických a světelných proměnách. Obraz pochází z umělcova zralého, ale ranějšího tvůrčího období po roce 1904, kdy ještě pravidelně aktivně podnikal cesty do plenéru a řešil co nejvěrohodnější zachycení momentální nálady jemu lahodícího místa. Z chalupy pocházel a k chalupám vždy inklinoval i čistě lidsky. Proto mu byly nadmíru blízké romány a povídky Karla Václava Raise, jehož poznal a stali se celoživotními přáteli. Osudy lidských příběhů šťastných i nešťastných nechával zasuté za krásnou sugestivní kulisou malebných scenérií. Motivy s venkovskými chalupami nacházel jednak při častých návštěvách krkonošského domova nebo blízkého okolí a pak na Českomoravské vrchovině, jak dokládá právě posuzovaný obraz, pocházející nejspíše z okolí Hlinska. Obraz se přimyká k některým obrazům publikovaným v mé monografii jako například Za oblevy, U nás ve Vítanově, Zimní slunko a další. Charakter štětcového rukopisu, podložky, kolorit i celkový výraz obrazu jsou pro Kavána typické a přímo vzorové. Osobně cením jistou neučesanost finálního provedení, živost podání přitom vylučuje jakoukoli selankovistost, jíž občas podobné náměty později propadaly. Jde o referenční Kavánův obraz sběratelské a galerijní úrovně. 

O autorovi

Narodil se 10. 9. 1866 ve Víchovské Lhotě u Jilemnice a zemřel 16. 12. 1941 v Libuni u Jičína. Malíř krajinář. V letech 1890–1896 studoval na pražské Akademii v krajinářském ateliéru Julia Mařáka. Patří k nejvýznamnějším domácím krajinářům, položil základy realistické malby krajiny u nás. Jeho krajiny mají realistický základ, vycházejí z bezpečného zvládnutí kresby a základních technických dovedností, jsou věrohodné, pravdivé a nestárnoucí v účinku na vnímavého diváka. S Mařákovou školou se účastnil řady exkurzí na Žalov, Peruc, do Budňan pod Karlštejnem či na Okoř. Často maloval v Krkonoších, jižních Čechách a Železných horách. Po dobrovolném odchodu z Akademie vznikla jeho výtvarná i literární díla ovlivněná symbolismem a dekadencí, publikoval i svou poezii. Po realistických počátcích se přiklání k symbolismu. Po roce 1900 se vrátil zpět k čisté krajinomalbě, známé jsou především jeho zimní motivy. Zastoupen ve všech významných českých sbírkách včetně Národní galerie v Praze.