Alois Kalvoda, český krajinář a pedagog, se narodil 15. 5. 1875 ve Šlapanících u Brna a zemřel 25. 6. 1934 v Běhařově u Klatov.
V letech 1892–1897 byl žákem pražské Akademie u profesora Jul. Mařáka. Studoval v Paříži a Mnichově.
Odchyloval se od Mařákovy školy, od malování melancholických krajin a směřoval k dekorativnějšímu pojetí krajiny v barvě i motivu, spíše vycházel z plenérové malby Antonína Chittussiho. Maloval prosté motivy českého kraje, louky, stráně, břízy, výhledy do kraje mezi kmeny stromů stojících v popředí nebo na pozadí strání. Skvělé jsou jeho práce z okolí Rohatce, Strážnice, Břeclavska.
Alois Kalvoda se věnoval také literární činnosti. Pokoušel se o vlastní dramatickou tvorbu, věnoval se rovněž publicistické a redakční práci. V letech 1909 až 1912 redigoval Dílo, umělecký měsíčník JVU v Praze, spoluzaložil a řídil Umělecký list SVUM, vydal knihu Přátelé výtvarníci a v roce 1932 vyšla jeho autobiografická kniha Vzpomínky.