Z Vysočiny

Málokterý text týkající se Josefa Jambora, malíře a grafika, již zralého studenta pražské Akademie a výrazného solitéra stavěného někdy hlavním objektem svého zájmu do dvojice s Oldřichem Blažíčkem, vynechá jeho epiteton „malíře Vysočiny“. Témata totiž umělec čerpal, nepočítáme-li tedy díla ovlivněná jeho zahraničními cestami ve 20. letech, především na Českomoravské vrchovině. Inspirací mu byla hlavně krajina kolem vsi Blatiny nedaleko Nového Města na Moravě. Představované Jamborovo plátno Z Vysočiny je proto typickým příkladem autorovy tvorby 30. let a nese v sobě řadu nezaměnitelných prvků jeho výtvarného projevu. Kromě samotného mnohokrát opakovaného námětu liduprázdné, takřka panoramaticky pojaté krajiny s typickým dalekým horizontem je to i realistické, drobnopisné a precizní podání cest, přírodních detailů, travin, různorodých políček, lesíků a remízků. Literatura si u Jambora mj. všímá i schopnosti malovat vše, co „rychle mizí a ztrácí svůj půvab“ – půvab a pocit ztráty z dnes již sotva opakovatelného krajinného prospektu jsou bez pochyby předivem i tohoto obrazu.

Přiložen znalecký posudek od Mgr. Milana Dospěla Ph.D.