Vodní tůň
Radimský Václav (1867–1946)
66 x 75 cm
olej na plátně
signováno vlevo dole V. Radimský
sbírka CFIG Arts ev. č. 6362
Informace o díle
Přiložen znalecký posudek od PhDr. Naděždy Horové Blažíčkové.
Z posudku: Vodní tůň je nepochybnou a kvalitní prací krajináře Václava Radimského. Jak vyplývá ze srovnání s ostatními Radimského díly, byla namalovaná kolem roku 1925, tedy po svém návratu z Francie, kde žil osmadvacet let. Tehdy se usadil na rodném statku v Pašince u Kolína, který patřil jeho nevlastním bratrům, tam žil a pracoval až do své smrti v roce 1946. Obsahově se zaměřil převážně na přírodu středního Polabí a tak jako ve Francii soustředěně zaznamenával řeku Seinu, nyní se věnoval Labi. Jeho světelná malba přitom zůstávala stále pod vlivem francouzského impresionismu. Pracoval širokým plným štětcem, s jistotou jím modeloval barevnými skvrnami své břehy, vodu a stromy. Až do konce života maloval náměty, jež si oblíbil, řeky, jezírka, vodní tůně s bohatstvím rákosí a leknínů, staré stromy, košaté vrby. Dokázal, že jeho krajiny ve své jednoduchosti působí někdy víc než romantické komponované složité scenérie. Předložená Vodní tůň je krásnou ukázkou malířského mistrovství Václava Radimského.
O autorovi
Václav Radimský, jeden z nejvýznamnějších českých krajinářů, představitel českého a francouzského impresionismu, se narodil 6. 10. 1867 v Kolíně nad Labem a zemřel 31. 1. 1946 v Pašince u Kolína.
Po ukončení gymnázia pobýval v Mnichově, studoval v soukromé krajinářské škole Eduarda von Lichtenfels ve Vídni a v roce 1889 se vydal do Francie. Z podnětu malířky Zdenky Braunerové se asi v roce 1892 usadil v Barbizonu, kde měl možnost přímo poznat francouzskou impresionistickou malbu, zejména obrazy Clauda Moneta a Camilla Pissarra, kteří se stali jeho vzorem.
Radimský byl ve Francii úspěšný. Vystavoval na pařížských Salonech, v roce 1894 za obraz Kapradiny (Etudes de Fougeres) získal ocenění jako vůbec tehdy nejmladší malíř. O rok později obdržel zlatou medaili v Rouenu a v roce 1900 na Světové výstavě v Paříži.
Když se Radimský vrátil po skončení první světové války do Čech, směřovalo české malířství včetně jeho vrstevníků už k jinému, dalšímu výrazu. Radimský zůstal osamocen v prodlužování tradice impresionismu, jeho malba, která setrvávala podle francouzského vzoru prosvětlená, obsahově zaměřená převážně na přírodu středního Polabí, začala sklízet spíše kritiku. Radimský byl pracovitý, pilně maloval a vystavoval.
Dnes je zastoupen v mnoha významných českých a zahraničních sbírkách včetně Národní galerie v Praze.
Výběr z literatury
BLAŽÍČKOVÁ-HOROVÁ, Naděžda. Václav Radimský: 1867-1946. V Řevnicích: Arbor vitae, 2011. ISBN 978-80-87164-81-5.