Zátiší s kachnou a zeleninou

Josef Multrus, český malíř a portrétista, se narodil 12. března 1898 v Praze a zemřel 3. ledna 1957 tamtéž.

Studoval malbu u prof. Jaroslava Bendy na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. V roce 1920 byl přijat do 3. ročníku speciální mistrovské školy na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval pod vedením Vratislava Nechleby.

V roce 1922 podnikl studijní cestu do Jugoslávie a v roce 1923 do Itálie na základě cestovního stipendia Hlávkovy nadace. Dále cestoval do Španělska, Maroka, Německa, Rakouska a Holandska.

Členem Jednoty umělců výtvarných v Praze se stal roku 1924. Multrus hledal naplnění ve figurální kompozici, v námětech z dělnického prostředí i v krajinářských pohledech na pražské předměstí a loděnice.

V počátcích své tvorby volil pro své obrazy intimní záznamy nejbližšího rodinného okolí. Vyhledával přírodní náměty, barevné kytice, zátiší a obrazy z přírody. Tento směr však změnilo rozhodnutí jeho bratra stát se učitelem na pomocné škole pro duševně zaostalé děti; Multrus se tak setkal s chmurným světem tragiky, úzkosti a beznaděje, což osudově ovlivnilo jeho následnou tvorbu.

Vytvářel převážně velkoformátová díla ze sociální oblasti dělnického prostředí. Upřednostňoval temné barvy s širokou škálou odstínů šedé. Nemoc, jež mu znemožňovala chůzi a obliba hudby J. S. Bacha se projevovaly ponurou a mnohdy možná i depresivní náladou jeho obrazů. Stále však pokračoval i ve své portrétní malbě a vytvářel portréty především svých přátel. Vytvořil např. několik portrétů svého přítele právníka a spisovatele dr. Rudolfa Fiedlera (Rolf Fremont) a MUDr. Jarmily Proškové.

Jeho obrazy z dělnického prostředí byly často používány jako dary velvyslanectvím a státním návštěvám.

V roce 1976 vyšla monografie od J. Boháče: Josef Multrus životní dílo.