Kluziště
Nowak Willi (1886–1977)
76,5 x 60 cm
olej na plátně
sbírka CFIG Arts ev. č. 6481
Informace o díle
Obraz „Kluziště“ je originálním, motivicky nosným, excelentním mnohofigurálním dílem Viléma (Willi) Nowaka (1886–1977), zakládajícího člena legendární skupiny Osma a pozdějšího dlouholetého profesora Akademie výtvarných umění v Praze, autora, který již počátkem druhého desetiletí dvacátého století nalezl svůj osobitý styl. Ani přátelství s malíři německých expresionistických skupin „Die Brücke“ a „Der blaue Reiter“ nenarušilo základní lyricko-senzuální ladění jeho tvorby, za níž se skrývá bohatý a plný život. Velmi přiléhavě charakterizoval Nowakův tvůrčí přístup F. X. Šalda, který ho v rámci uskupení Osmy vnímal jako „lyrika mezi dramatiky“: „sladkého samotáře“ vidícího „krajinu i celý život z odstupu, zvláštní mlhou snivosti a fabulačního kouzla“. Nowak měl svým dílem značný úspěch v německém prostředí a stal se neopominutelnou osobností česko-německého kulturního dění první poloviny 20. století.
O autorovi
Nowak Willi se narodil 3. 10. 1886 v Mníšku pod Brdy a zemřel 20. 10. 1977 v Praze.
V letech 1903–1906 studoval u F. Thieleho na Akademii výtvarných umění v Praze, v letech 1910–1928 pobýval převážně v zahraničí, v Mnichově a v Holandsku, kde se dál soukromě vzdělával. V Mnichově se pak věnoval malířské tvorbě do roku 1915.
Dále žil v Litoměřicích a v letech 1919–1928 v Berlíně a zajížděl na letní pobyty do Seehamu u Salcburku.
Od roku 1929 do 1939 působil na AVU v Praze jako profesor malířské školy. Roku 1939 odešel do svobodného povolání. V roce 1950 spoluzakládal VŠVU v Bratislavě, kde potom ještě rok vyučoval.
Byl členem SVZ Mánes, dále byl nejmladších členem Osmy, zúčastnil se obou jejich výstav. Sdílel s ní počátky, ale nikoliv další myšlenkový a názorový vývoj. Lišil se svým lyrismem, vřadil se do dobového proudu senzuálního lyrismu s monumentalizujícími přízvuky.
V té době se vyhradila jeho ikonografie žen, řeky, pramenů, krajin a stromů, i kompozice založená na repoussoiru a prosvětlené barvě. Tíhnul k syntéze konstruktivní klasicistní kompozice s barevnou kultivovaností a minuciózností rokoka. Ve 40. letech převážily skvrny impresionistického charakteru. Okouzlovala ho smyslová skutečnost krajin klidné prostorové výstavby, širokého horizontu a melodické linky obzoru. Nejraději maloval v Polabí a ke konci života také okolí Prahy poblíž Vltavy. Koncem 50. let maloval kromě portrétů žen, také portréty představitelů doby. Vedle malby se věnoval grafice, zejména barevné litografii.
Je zastoupen ve sbírkách Národní galerie v Praze, Moravské galerie v Brně, Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou a dalších.