Alpská bystřina

Předložený obraz, zachycující alpskou krajinu s divokou řekou a výrazným centrálním štítem, je dílem českého malíře působícího ve Vídni Ferdinanda Lepié.

Lepié se narodil v Praze v rodině francouzských emigrantů, jak nasvědčuje i jeho příjmení, které se vyskytuje v různých podobách (Lepgé, Lepier). Na rozdíl od jeho ustálené formy ve starších slovnících – Lepgé – svá plátna podepisoval Lepié. Pod tímto jménem je také znám nejširší veřejnosti dnes.

Lepié studoval na pražské Akademii v letech 1841–1844, kdy zde vedl malířskou přípravku Antonín Mánes. Již od dob studií se věnoval krajinomalbě, k níž patřily i veduty, širší záběry na městkou krajinu, panoramatické pohledy a výseky městských interiérů. Pracoval v Praze, Kutné Hoře, Sedlci, Litoměřicích nebo Ústí nad Labem. Mezi léty 1850–1860 vyučoval kreslení ve strahovském klášteře premonstrátů, tvořil obrazy gotických architektur ve stylu romantického historismu a při svých cestách po Čechách až s topografickou přesností zachycoval četné hrady a zámky – Karlštejn, Střekov, Žebrák, Točník, Rožumberk, Brandýs, Ploskovice a další. Počátkem šedesátých let díky zakázkám přesídlil do Vídně, ač jeho rodina zůstala v Praze, kde vyženil dům U červeného orla v Celetné ulici. Do Čeletné ulic. Do Čech se však stále vracel a plnil mnohé objednávky. Ve Vídni měl zakázky z aristokratických kruhů, vyučoval kreslení u císařského dvora a pracoval také mimo Vídeň. Stále častěji pronikaly do jeho tvorby fantaskní krajinné prvky, které malíř používal v ideálně sestavených scenériích, situovaných do přímořských, říčních nebo alpských krajin, v architekturách kombinující různé stavební slohy.

Lepié hodně cestoval, zvláště od šedesátých let; několikrát zachytil klášter v Melku, Gmünden v Horním Rakousku, Königsee v Bavorsku, okolí Hallstattu v Solné komoře, ale i Benátky nebo Prešpurk. Často se vracel do Alp a vysokohorské krajiny, malované v oleji nebo akvarelu, tvořily velkou část jeho tvorby. Jeho záběry vycházely ještě z romantických představ, scenérie, vyvářené se snahou o idyličnost a malebnost. Připoměňme z nich alespoň Pohled na Hallstattské jezero ve večerním světle (1860), Pohled na Höllengebirge poblíž Ebensee (1873) nebo Alpský potok (1886).

Předložený obraz náleží do tohoto konvolutu prací. Lepié zde zaznamenal věcnou, detailně provedenou malbou ideální vysokohorskou scenérii s divokou řekou, která protéká údolím kolem starého srubu, snad mlýna. Zpěněné vody se v kaskádách hrnou přes balvany a míjí pozorovatele, stojícího na břehu řeky. Lepié představil suverénně zvládnutou, ale osobitě stylizovanou malbou horský výsek s mohutným štítem jako dominantou kompozice, jenž dělí plochu obrazu na dvě části: barevně pojatou krajinu s potokem, balvany a vegetací v popředí a modro-bílo-šedé pozadí, tvořící pásma hor pokrytých sněhem s mlhami a vysoké nebe s bílými oblaky. S citem a pečlivostí zaznamenal každý detail krajiny v popředí, zvláště osobitě pojal zvrásnění skla, které plasticky modeloval. Dobře zvládnutou vzdušnou perspektivu vytvořil hluboký obrazový prostor, jemuž na působivosti dodala harmonická barevnost (zpěněné vody potoka korespondují s bílými mlhami a zasněženými vrcholky) i atmosféra celého projevu.

Alpskou bystřinu považuji za kvalitní, reprezentativní práci Ferdinanda Lepié, vytvořenou osobitým – ale pro alpské krajiny charakteristickým – malířským rukopisem.

PhDr. Šárka Leubnerová