Do tohoto souboru náleží i předložený obraz, představující pozvolný břej do široka rozlité řeky či jezera. Na protilehlé straně se nachází kostel, ukrytý v parku, obehnaném dlouhou zdí, louky ozářené slunce, zalesněná úbočí a vysoké skalnaté štíty se zbytky sněhu. Krajina je doplněna drobnými motivy, příznačnými pro Chwalovy práce: balvany a kládami na břehu, mohutnými, až dekorativně pojatými stromy, bravurně zachycenými v protisvětle nebo malou plachetnicí v dáli. Práce upoutá suverénní, věcnou malbou a bohatou barevností, znaky, které datují její vznik do 80. let 19. století. Pohoří na obzoru se barví do šedomodrých tónů ovlivněných vzdušnou perspektivou, blízký písečný břeh se bělá v poledním slunci, ztišená vodní hladina, odrážející okolní krajinu, je zachycena v bohaté škále zelených a modrých valérů, to vše náleží do Chwalova malířského repertoáru, představujícího působivé alpské scenérie, které ho nejvíce proslavily.
O autorovi
Adolf Chwala se narodil 4. 4. 1836 v Praze a zemřel 14. 3.
1900 ve Vídni. Nejprve navštěvoval přípravku a v letech 1854–1859 krajinářský
ateliér Maximiliana Haushofera. Již v roce 1856 se ještě jako student účastnil
výroční výstavy Společnosti vlasteneckých přátel umění v Praze. Roku 1864 se
usadil a pracoval ve Vídni, kde soukromě vyučoval. Pravidelně vystavoval ve
Vídni i v Praze. Od pozdně romantického výrazu postupně směřoval k
realističtějšímu zobrazení krajinných scenérií. Většina jeho děl byla
pojmenována podle zachycených krajinných výseků, z čehož lze usuzovat na
Chwalovo nepřetržité putování po českých, moravských, rakouských a německých
zemích. Jméno nedoceněného krajináře bylo teprve nedávno vráceno zpět do
českého dějepisu umění po bok nejvýznamnějších žáků Haushoferovy krajinářské
školy. V roce 2011 se konala Chwalova souborná výstava v Národní galerii v
Praze.